Jít si svojí cestou

Když jsem byla malá holka, věřila jsem na Krakonoše, lásku a dobro. Když jsem byla malá, dívala jsem se vždycky před usnutím z okna na hvězdy a věřila jsem, že mě chrání. Že jsou tady pro mě. Že slyší každý moje přání a splní ho. Měla jsem svoje sny, touhy a domov v horách.

A na to, že jsem holka z hor jsem byla vždycky pyšná a navždycky taky budu. Jestli jsem si něco uměla opravdu dobře vybrat, tak místo, kam se na narodím. Které mě bude formovat a vychovávat. Stane se mojí bytostnou součástí a láskou navěky věků.

Láskou, která hory přenáší. Tak, že ať jsem kdekoliv, jsou stále se mnou. Jsou v mém srdci a obejmou ho pokaždé, když je toho zapotřebí. Když je něco úplně ale úplně na hovno, a nebo i když se neděje nic, co by stálo za slzu a život je na sto procent fajn.

Zavřu oči a vidím to. Jako bych tam byla. Vítr se mi opírá do tváře, cuchá mi vlasy a paprsek modrého nebe rozsvítí ten nejmilejší úsměv, který mi příroda dala. Roztáhnu ruce a řeknu sobě samé, tak tady, tady jsem opravdu šťastná. A to bez debat. Najisto bez podmínek, úplně jednoduše a obyčejně. Tohle se nedá koupit, to se nedá někde vzít, ukrást, nebo si to půjčit, tohle se prostě přihodí samo od sebe, z čisté lásky. Radost, která otřese obřím dolem uvnitř mě samé, se nedá popsat, ta se musí zažít. A pokaždé, když se v ní rozpustím, schovám se v trávě, na jedné mojí nejvíc milé louce a jsem zase královnou hor.

V tu chvílí, v ten moment vím, že ty hvězdy tam někde pořád jsou, že mě hlídají, bdí nade mnou a neustále připomínají, že život, není jen tak, že mě má doopravdy rád i když se to často nezdá, že mi dává zelenou. Zelenou. Jít si svou vlastní cestou, ne jinou. Protože tak to holky z hor maj.

A i když se toho v životě umí hodně posrat, tohle je pouto a dar, kterým se nemrhá. Ten přijde z hůry, vroste do každé buňky v těle a hojí rány světa. Hladí duši a připomíná, kdo jsem a proč jsem právě tady. Který přináší naději i víru. Že život rovnováhu udrží a že za tím mrakem, slunce rozhodně je.

Dávám ti zelenou, slyším od života šumět horskou trávou, tak se zvedám a jdu. Protože teď už ji vidím.

Billie Eillish – Idontwannabeyouanymore, Billie Eillish – Everything I Wanted

London Grammar – Wasting My Young Years, London Grammar- Strong